Svépomocné skupiny

Svépomocné a podpůrné skupiny

Co je svépomocná skupina a k čemu slouží?

Svépomocné skupiny představují účinnou pomoc a dostupnou možnost (i finanční), jak se zbavit bezmoci, jak se adaptovat na změnu podmínek a změnit svou zdánlivě bezvýchodnou situaci. Jsou založené na vzájemné pomoci a podpoře svých členů - člověk pomoc přijímá a současně poskytuje. Svépomocné skupiny překonávají asymetrii vztahu, který vzniká mezi profesionálním pomáhajícím a klientem. Lidé jsou spojeni zkušeností s určitým problémem. (Matoušek, 2003)

Členové svépomocných skupin se mohou např. vzájemně podělit o pocity související s vyčerpávající péčí o člena rodiny, mohou se vypovídat ze své bolesti, mohou alespoň na čas uniknout z napjaté atmosféry a přesměrovat svou pozornost. Zjištění, že člověk není ve své situaci sám, přináší úlevu i naději. Účastník získává v otevřené skupině (tzn. že do ní může kdykoliv vstoupit a z ní kdykoliv vystoupit, členství je dobrovolné) pochopení a zpětné vazby k situaci, kterou znají ze svého života i ostatní. Může tak proběhnout nejen aktivní sdílení, ale také nabízení strategie řešení, vlastních osvědčených návrhů či učení ze zkušeností druhých.

Svépomocné skupiny plynule propojují přirozené a uměle sestavené skupiny, protože je vytvářejí sami účastníci. Jejich historie začala v roce 1935, kdy byla založena dosud největší svépomocná skupina na světě - hnutí Anonymních alkoholiků. Hnutí svépomocných a podpůrných skupin se rozvíjí od 70. let 20. století v závislosti na narůstající potřebě mezioborové spolupráce v terapeutických týmech a organizacích. (Matoušek, 2003)

Na čem je postavena skupinová práce?

Skupiny poskytují prostor pro výměnu názorů a myšlenek, pro vytváření nových pohledů na řešení problémů. Lidé získávají nové zkušenosti a dovednosti, skupina jim poskytuje bezpečný terén pro testování a dolaďování osvojených způsobů jednání. Lidé mohou mít podobné potřeby, mohou prožívat společné starosti, sdílet podobné zájmy.

Cíle skupinové práce si formuluje sama skupina podle svého zaměření a složení. Může se jednat o vzájemnou podporu, poskytování informací, osobní růst, přípravu na návrat do běžného života, odstranění chorobných symptomů, pochopení nefunkčních vzorců chování aj.

Každá skupina má své normy - nepsaná pravidla, která vyjadřují žádoucí a nežádoucí chování (např. míra otevřenosti a aktivity, pravidelná účast, včasný příchod). Dodržování těchto norem skupina vyžaduje.

Role přijaté ve skupině bývají zrcadlem toho, jaké role dotyčný člověk obvykle hraje ve svém životě. Objevuje se oběť, trpitel, černá ovce, šašek, miláček, vůdce, svůdce, expert, kvaziterapeut, komentátor ad.

Pro efektivní práci skupiny je třeba vytvořit bezpečný rámec v podobě jasných pravidel, která platí pro všechny zúčastněné. Některá pravidla se mohou stát normami skupiny. Mezi základní pravidla patří - mlčenlivost a důvěrnost (co je řečeno na skupinovém sezení, je tajné, smí být odtajněné pouze autorem); otevřenost a upřímnost (zasahuje do oblasti opravdovosti pocitů, pravdivosti prožívání tady a teď); právo říci "stop" (člen skupiny může ostatním sdělit, že se přiblížil k tématu, které není připraven nebo ochoten otevřít); odpovědnost k sobě a k druhým (základem jsou zde pravidla společenského soužití, respekt k soukromí, intimitě a autonomii); dodržování organizačních pravidel (k nim se řadí dochvilnost, omluva, plnění dohodnutých úkolů atp.).

Vývoj skupiny je popisován jako uspořádaný postupný proces, který má různá stádia a je ovlivněn mnoha faktory. Významnou roli sehrává skutečnost, zda se jedná o skupinu otevřenou či uzavřenou, zda je členství v ní dobrovolné či nedobrovolné, o jaké cíle skupina usiluje, jak je vedena, jaké úkoly chce naplňovat. Nejprve skupina hledá svou strukturu a cíle, zabývá se stanovením hranic. Poté probíhají zcela přirozeně, otevřeně nebo skrytě boje o postavení ve skupině a o role. Následuje úsilí o harmonizaci vzájemných vztahů a náklonnost. A konečně zralá skupinová práce se vyznačuje dosažením stability a soudržnosti členů, kteří hlouběji propracovávají svá témata. (Matoušek, 2003)

Komu je svépomocná skupina určena?

Obecně bylo na tuto otázku odpovězeno hned v úvodní části textu. Na tomto místě bych ráda uvedla konkrétní příklady cílových skupin, pro které by podle mého názoru mohla být skupinová práce formou svépomoci užitečná. Vycházím ze zkušeností práce v terénu a z aktivního pozorování dění kolem sebe. Uvědomuji si, že pomoc nelze nikomu vnutit. Zároveň respektuji různé potřeby lidí, jak se s obtížnou situací vyrovnat.

Ráda bych ke vzájemné spolupráci přizvala:

osoby s potížemi různého charakteru a opakovanými konflikty v mezilidských vztazích,

  • rodiče hyperaktivních dětí,
  • děti s poruchami učení i jejich rodiče,
  • osoby pozůstalé,
  • osoby, které zažily či zažívají ztrátu,
  • děti rozvedených rodičů,
  • rozvedené partnery,
  • rodiče dětí s postižením,
  • osoby dlouhodobě pečující o závislého člena rodiny, o člověka s postižením, o seniora,
  • osoby, které prožily či prožívají násilí v rodině, ve vztahu, na pracovišti,
  • všechny osoby, které projeví přání sdílet svá osobní trápení v naději na "uzdravení".

Organizace svépomocných skupin při Poradně sociální práce ve Vysokém Mýtě

Prostor bude zarezervován po dohodě, pronájem se rozpočítá mezi účastníky. To souvisí s finančním příspěvkem za pronájem místnosti. Ten je vždy aktuálně rozpočítán mezi účastníky setkání.

Termíny setkání a jejich frekvence vycházejí z ujednání členů svépomocné skupiny. Doporučuji setkání 1x měsíčně v předem dohodnutém termínu.

Časová dotace jednoho setkání svépomocné skupiny činí 2 hodiny.

Velikost svépomocné skupiny je vzhledem k jejímu účelu třeba určit - dolní hranici tvoří 4 osoby, horní hranici tvoří 15 osob. 

Chcete nás kontaktovat?

© 2023 Poradna sociální práce - Vysoké Mýto
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky